Osamělý

70 x 100, tuš na papír, 2016

V zimě na přelomu 2015/2016 mou práci provázela řada nezdarů. Hledání té pravé polohy, mi vzalo hodně úsilí a nalézt ji se zdálo být nereálné. Přehnaná snaha o plynulou návaznost na zdařilý uplynulý třetí ročník mě odváděla od nových cest a nápadů.

Vnikly kresby vodních hladin na černý papír a pohledy do tmy. Formálnější cesta vodních hladin vznikala z již otevřeného tématu Ostrovů, kterými jsem ukončil letní semestr třetího ročníku. Zde se však nejednalo o exaktní portréty jednotlivých ostrovů, ale o pohled na dění kolem nich. Různé pohledy na mizející, nekončící hladinu vodní plochy zcela zarostlého mokřadu. Vedle sebe vnikala série pohledů do tmy, z které se nenápadně vynořovaly postavy mizejících srnek. Později se téma rozšířilo o další část práce, která se dotýkala samotných příběhů, prožitých i vymyšlených. V hlavní roli tu sehrávají zvířata v pozměněném prostředí díky lidskému zásahu. Většina prací je v monochromním tónu šedé a černé. Přibližují tak atmosféru každodenních ranních mlhavých inverzí.

Ze tmy ke světlu

Maloval jsem zředěnou tuší přes zakryté plochy, které se po dokončení kresby vydrolily. Na některých plátnech jsem záměrně nechával zakrývací kapalinu, aby násobila prostor

a dodávala obrazu plasticitu. Touto technikou jsem se vyhnul nepříjemným pastózním nánosům barev, které by celý obraz zalepily. Kresby vodních hladin byly převážně na papír, který jsem z důvodu vlnění napínal na desku klihovými páskami a tónoval černou tuší. Malby na plátno jsem z technických důvodů musel napínat na dřevěné desky připínacími špendlíky, tak aby nedošlo při odstraňování zakrývací kapaliny k jeho protržení. Při práci používám vlastnoručně vyřezané papírové šablony, přes které přenáším barvu na plátno fixováním, tupováním, navalováním. Během tohoto procesu vnikají spletité struktury, které jsou základním elementem celého obrazu. Dovolují mi vytvořit iluzi prostoru, v níž se odehrává živý děj.