Vojtěch Jehlička

Plastic Ocean

205 x 155, kombinovaná technika, 2018

Mikroskopické fragmenty, malé částečky plastů, které nejsou pouhým okem vidět nejvíce ovlivňují celou podvodní oceánskou floru. Právě tyto mikročástice plastů jsou hlavním tématem mé diplomové práce. Mikrosvět různých podvodních organismů, bakterií

a nerozložitelných částic plastů, jejich vzájemné proměny, přeměny struktur, tvarů a barev. Rozpad, rozklad velkých plastových kusů na malé fragmenty kolující nezměrnou plochou světových vod. Vzájemná metamorfóza organických a anorganických prvků, tedy proměna v něco nového, jinak barevně či tvarově pojednaného. Jakási souhra při setkávání těchto dvou neslučitelných světů.

Plastic Ocean

V diplomové práci se k tématu plastů vracím. V letním semestru v roce 2017 jsem absolvoval zahraniční stáž v Indonésii na Institutu Seni Indonésia, Yogyakarta. Živá zkušenost s prostředím jihovýchodní Asie, kde jsem v průběhu studia hodně cestoval a pohyboval se v tropickém pásmu mi nejvíce pomohla k dalšímu zkoumání styku plastu s přírodou. V Indonésii se plastový odpad prakticky netřídí. Plasty se volně povalují po zemi a místní obyvatelé je buď pálí přímo na ulicích nebo vyvážejí na skládky, házejí do tekoucích řek a tím dochází k přesunu odpadu do oceánu a moří. Prožitky z nedotčené přírody, sopek, džunglí, zátok, podvodních scenérií, korálových útesů jsou silné, ovšem mně více rezonují vzpomínky na znečištěná místa. Dotek přímého kontaktu s kusy plastů na místech, kde bych je opravdu nečekal: při potápění, kde jsem viděl stovky plastových předmětů vedle korálů, nebo když se na mě několikrát přilepil plastový sáček tvářící se jako medúza. Byly to zkušenosti, které na mě nejvíce zapůsobily a vyvolaly ve mně ještě větší zájem zabývat se hlouběji tímto tématem.